Prosba za kněžství s Cantalamessou – My kážeme Krista ukřižovaného (VII.)
- Právě zasvěcené duše jsou povolány, aby byly viditelným znamením snoubenecké lásky církve ke Kristu.
- První spočívá v tom, že milované osobě dává dary a pozornosti, druhá spočívá ve schopnosti trpět s ní, pro ni nebo od ní.
- Svatost církve (její čistota a sláva) nevychází z lidí, ale z oběti Krista.
- Naše kněžství není dokonalé pro naší bezchybnost a dokonalost, ale proto, že je kněžstvím Krista v nás, v oběti za nás vykonanou!
- Ve všem co v kněžství vykonáváme kto Kristus sám ve své oběti za nás!
7. den KRISTUS MILOVAL CÍRKEV A VYDAL SÁM SEBE ZA NI
Písmo svaté:
Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky, aby byla svatá a bez vady. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví. (Ef 5,25–30)
Úvaha:
Jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda ( Jan 19,32). Tato krev a voda jsou symboly křtu a eucharistie. Na nich totiž byla založena církev. Byla utvořena z Kristova boku, jako byla z boku Adamova stvořena Eva. Kristus znal hříchy církve. Věděl, za koho umírá. Ale On miloval skutečnou církev, ne nějakou pomyslnou či vysněnou. Zemřel, aby ji učinil svatou a neposkvrněnou, ne proto, že byla svatá a neposkvrněná. On miloval církev v naději, nejen pro to, čím je, ale i pro to, čím bude – nebeským Jeruzalémem, vystrojeným jako nevěsta okrášlená pro svého Ženicha.
Právě zasvěcené duše jsou povolány, aby byly viditelným znamením snoubenecké lásky církve ke Kristu. Na světě jsou dva druhy lásky: štědrá a trpící. První spočívá v tom, že milované osobě dává dary a pozornosti, druhá spočívá ve schopnosti trpět s ní, pro ni nebo od ní. Nezapomínejme, co řekl jednou sám Ježíš: blaženější je dávat než dostávat. (Sk 20,35)
Srdce Ježíšovo, králi a střede všech srdcí, smiluj se nad námi.
