SDM Lisabon 2023 – očima účastníka z naší farnosti

Poprvé jsem o účasti na Světových dnech mládeže začala uvažovat zhruba před rokem. Podzimní setkání s otcem biskupem a rozhovory s přáteli mě pak utvrdily v tom, že tato akce je jedinečnou možností, jak blíže zakusit Boha, a to skrze společenství mladých věřících z celého světa. Na akci jsem odjížděla s přáním posunout se ve víře a získat nové podněty pro rozvíjení svého vztahu s Bohem. Také setkání s papežem Františkem bylo samozřejmě velkou motivací k účasti.

Mottem celosvětového setkání pro tento rok byl citát z Lukášova evangelia: „Maria se vydala na cestu a spěchala“ (Lk 1, 39). Tato věta zaznívá ve chvíli, kdy se Maria dozví o tom, že její příbuzná Alžběta je v očekávání a vydá se za ní na cestu, přestože sama čeká dítě. Také nás Pán vybídl k tomu, abychom nezůstali za dveřmi našich domovů, ale vydali se do Portugalska, a s důvěrou se nechali vést cestami, které si pro nás připravil.

První týden v rámci Dnů v diecézích jsme byli ubytovaní ve škole v Sobreiře, městečku zhruba 30 km od Porta. V Sobreiře jsme s ostatními absolvovali vždy snídani, společnou ranní modlitbu a večeři. Bylo zážitkem tvořit jedno společenství, protože kromě Čechů byli v Sobreiře ubytováni také Francouzi, Poláci a Portugalci. Do Porta jsme pak jezdili každý den. Navazovali jsme nová přátelství, poznávali nová místa, kulturu a typické portugalské jídlo. Název „porto“ v překladu znamená přístav a i během Světových dnů jsme mohli tuto hloubku pociťovat – město se zaplnilo mladými poutníky, se kterými jsme se vzájemně potkávali v ulicích a mohli jsme společně sdílet naši víru a to, co společně prožíváme.  Bylo skvělé si uvědomit, kolik lidí sem přijelo s jednotným cílem, blíže se setkat s Bohem a zakusit sílu společenství. Závěr našeho pobytu v Sobreiře jsme zakončili společnou mší, jejímž celebrantem byl náš biskup Tomáš Holub.  

Při přejezdu z Porta do Lisabonu, kde se měla odehrávat hlavní část Světových dnů mládeže, jsme se zastavili ve Fatimě, která je významným poutním místem. Řada poutníků z naší diecéze si z tohoto místa odváží duchovní zážitek v podobě většího prožití Boží přítomnosti. Atmosféra místa byla opravdu silná a návštěvu Fatimy stoprocentně doporučuji. Po návratu domů jsme se navíc dozvěděli, že v době Světových dnů proběhlo ve Fatimě zázračné uzdravení dívky, které se po přijetí eucharistie vrátil zrak.

Druhý týden Světových dnů mládeže jsme prožili přímo v Lisabonu, kde byl program již více organizovaný. Každý den dopoledne probíhaly české katecheze a mše v českém centru. Opět byl zážitek sledovat tu velkou masu lidí, zvlášť když se jednalo pouze o české poutníky. Nutno zmínit, že dle informací byla česká výprava 7. nejpočetnější. Není to skvělé? Pokud bych se měla zaměřit na české mše, zaujala mě promluva o perlách v našem životě. Perly představují vše, co je pro nás v našich životech důležité, tedy rodina, přátelství, práce, koníčky apod. Ne vždy se nám ale daří se o tyto perly starat, a proto se stane, že některé perly postupně ztrácíme. Důležité je proto uvědomění, že právě Bůh je pomyslnou zlatou nití, která nám pomůže všechny perly udržet pohromadě.

Během pobytu v Lisabonu jsme měli po celý týden možnost navštívit rozličný program, který zahrnoval např. mše, hudební festivaly, příjezd papeže Františka, společnou křížovou cestu apod. To vše s účastníky z celého světa. Kromě připraveného programu jsme opět měli možnost se sdružovat s ostatními poutníky a společně objevovat krásy Lisabonu. Velkým zážitkem je pro mě určitě návštěva sochy Krista – Cristo rei. Společně s vysokým podstavcem socha dosahuje 110 metrů a výtahem se dá dostat přímo pod ni. Bylo krásné sledovat Lisabon z výšky a uvědomit si Kristovu velikost i skrze tuto sochu.

Vyvrcholením celého setkání pak byla sobota a neděle (4. a 5. srpen). V sobotu jsme se společně s poutníky z celého světa vydali pěšky do parku Tejo na okraji Lisabonu. Na tomto místě se pak konala večerní vigilie s papežem Františkem. Vycházeli jsme z kostela v Campo Grande, takže jsme na místo setkání šli trasu dlouhou zhruba 10 km. Po celou cestu jsme následovali obrovský dav poutníků a poté, co jsme přešli přes dálniční most, jsme byli skoro na místě. Právě místo pod mostem se nám stalo po několik hodin útočištěm. Ačkoliv jsme se mačkali takříkajíc hlava na hlavě, mohli jsme již po několikáté zakusit sílu společenství. Všichni jsme měli lehce nekomfortní podmínky, ale radost ze setkání s papežem v nás převládala. Jako poutníci jsme byli předem rozdělení do sektorů, takže někdo byl pódiu s papežem blíž a někdo dál. Vzdálenost ale nevadila, protože jsme sledovali velkou obrazovku, která vše živě přenášela. Následující den ráno proběhla s papežem Františkem slavnostní závěrečná mše svatá. Silných momentů bylo po celé dva týdny opravdu hodně, ale večerní vigilie společně se mší ve mně zanechala opravdu hluboké stopy. Promluvy papeže Františka mě totiž mnohokrát zasáhly. Papež nás vyzýval například k tomu, abychom se nebáli vydávat na cestu s Bohem i za cenu toho, že několikrát upadneme. Silná byla též slova o tom, že církev není domovem jen pro některé, ale pro všechny.

A kdybych měla prožité 2 týdny shrnout? Zpět domů jsem si odnesla především zážitky, které mě, věřím, budou provázet celý život. Setkání bylo náročnější po fyzické i psychické stránce – časté přejezdy a přechody z místa na místo, dlouhé fronty na jídlo, chaos, méně spánku. To vše ale vyvážila atmosféra, která v průběhu setkání panovala. Kromě zážitků z Portugalska obecně (nová kultura, lidé, památky, jídlo) jsem získala řadu podnětů pro svůj vztah s Bohem, na některých místech jsem měla možnost společně s dalšími poutníky opravdu silně zakusit Boží přítomnost. Usvědčila jsem se v tom, že společenství je velmi důležitým pilířem pro každého křesťana. Je velmi povzbuzující se vzájemně setkávat, diskutovat o své víře, modlit se, nebo jen jednoduše být s ostatními věřícími. Více jsem také zakusila sílu modlitby, osobní i té společné. Kromě výzvy „Nebojte se!“ od papeže Františka ve mně po příjezdu domů rezonují také 3 slovesa, která papež zmínil: „zářit, poslouchat a nebát se“. Přeju si, aby toto bylo přesně to, co se nám mladým podaří ze Světových dnů mládeže 2023 přinést. Do našich domovů, farností a především do našich srdcí. Zářit, poslouchat a nebát se.

Anežka

1 2 ►